Užitečný život, občanské sdružení
Nemluvme o integraci. Uskutečňujme ji.
Úvod   Kdo jsme   Lidé   Fotky   Kontakt
občanské sdružení

Bond, James Bond

Kterou Bondovku máte nejraději? Já se rád vracím k těm nejstarším. Srdečné pozdravy z Ruska, Ve službách Jejího Veličenstva, Diamanty jsou věčné a jiné. A protože Bond je nesmrtelný, jeho působnost celosvětová a je vždy tam, kde se schyluje ke zločinu apokalyptických rozměrů, byl s pověřením od M a vybavením od Q vyslán na obtížnou misi do Prahy.

S bondovskou legendou se dobře pracuje, proto byla další pražská noční šifrovací hra s názvem 007 prodchnuta agentománií, tajnými hesly, mrtvými schránkami, falešnými stopami a nástrahami terénu. Je snad už zbytečné popisovat, v čem noční šifrovací hry spočívají. Jen ve stručnosti: jednotlivé týmy hráčů (3–5 osob) se pohybují od šifry k šifře, přičemž každá z šifer v sobě skrývá lokalizaci dalšího stanoviště. Někdy jsou šifry vzájemně provázané a i cesty se rozdvojují a zase sbíhají, aby to nebylo tak snadné. Když k tomu přidáte noční tmu, zimu a únavu, máte o poněkud svéráznou zábavu postaráno.

V líhni UŽ se většinou najde někdo na vozíku (ať už je na něj upoután stále nebo si na něj sedne v zájmu akceschopnosti týmu), kdo se do těchto her vrhá střemhlav i s rizikem promrznutí nebo nehody v nevyzpytatelném terénu. A tak jsem uvítal ochotu Aleny, Saši a Štípka vzít mě s sebou. Chyběla nám sice pátá posila, protože víc hlav nejenže víc ví, ale může se o agenta-vozíčkáře dělit s ostatními. Ovšem i takto znevýhodněni jsme udržovali svižné tempo a rozhodně jsme se nedrželi někde na chvostu.

Namísto vyjmenovávání všech stanovišť a vysvětlování šifer, což nemusí každého čtenáře zrovna moc zajímat a kdo má zájem, nechť se podívá sem, zde raději nastíním pár ryze osobních zážitků. Sobota 10:40. Na smluvené místo setkání, nedaleko zahajovací fáze hry v Dejvicích, jsem dorazil chvilku předtím, než se z amplionu kroužícího auta začala linout souvislá řada čísel. Štípek v davu ostatních agentů běhal za autem a snažil se něco zachytit. Později se svěřil, že ten dupot byl tak hlasitý, že skoro nic neslyšel. Ještě později přiběhl Saša, vyzvedl mě s vozíkem, popovezl o ulici vedle a přidal se ke Štípkovi. Za chvilku byla šifra pohromadě a mohli jsme utíkat na další stanoviště. Oběhli jsme Dejvice, mezitím se k nám připojila Alča. Stopa nás dále vedla na Hanspaulku, kde jsme ve skrytu autobusové zastávky kromě jiného přemýšleli, co se skrývá v příběhu z hodně červené knihovny s příslovečným názvem Matěj nad Šárkou. Vězte, že nic. Šlo o kostel sv. Matěje nad šáreckým údolím. Je tam hezky.

Přesunuli jsme se zpátky do Dejvic před hotel Internacionál, kde jsme nasedli na příměstský autobus do Roztok. Řidič, pobavený a vyděšený zároveň, se nás opatrně zeptal, když jsme se dovnitř soukali s vozíkem do již tak nacpané uličky, co že to za akci a že tlupu šílenců s nepřítomným výrazem ve tváři a v plné polní veze do Roztok toho odpoledne již potřetí. S odpovědí byl zdá se spokojen a dál si hleděl svého volantu. Nejspíš se mu ulevilo, když nás v Roztokách vysypal.

Pokračovalo se Tichým údolím, které skutečně dělá čest svému jménu. Jako by se tam ta prohnaná agentská nálada úplně rozplynula. Potůček zurčel, stromy ševelily v jarním vánku, jeden vyhořelý dům hrozil zřícením a sem tam projel cyklista. Prošli jsme se asi dva kilometry k Alšově vyhlídce, na kterou se vyšplhal Saša. Následoval hromadný výšlap na Kozí hřbety. Jaké bylo moje překvapení, když jsem si uvědomil, že jsem tu byl asi před měsícem na nedělním výletě. Agenty bych tu rozhodně nehledal.

Kolem osmé večer jsme stanuli na návsi v Horoměřicích. Od té chvíle se náš postup začal zadrhávat. Po Horoměřicích bylo podle mapky rozmístěno tuším dvacet stanovišť s písmenky. Zatímco jsem u zábradlí přežvykoval housku, zahříval se přešlapováním na místě a hlídal zavazadla, ostatní se rozběhli do všech stran. Asi po hodině jsme měli písmenka pohromadě, z rohu pod lampou jsme se přesunuli na protější lavičku v přítmí, nasadili čelovky a začali jsme v těch písmenkách hledat nějakou logiku. Kterým ze čtyřech na mapce naznačených směrů pokračovat? Žádné řešení nebylo dostatečně průkazné, abychom ho mohli risknout. Zachránila nás až SMS s jasným pokynem jít k rozcestí sv. Juliána. Pořadatelé nejspíš vycítili bezradnost mnoha týmů, tak se rozhodli nás popohnat, aby se hra nezadrhla.

Cesta ke sv. Juliánovi vedla polem a lesem, za hluboké noci. Hvězdičky poblikávaly skrz formující se mlhu. V životě jsem tu nebyl, takže mě mrzelo, že okolí mohu pozorovat jen v úzkém pruhu světla vycházejícího z našich čelovek. Co se zimy týče, začalo jít do tuhého (začal jsem tuhnout zimou). Když tu náhle se zjevil obraz téměř přízračný. Bledá světélka LEDek se jako bludičky hemžila kolem sochy nebo co to bylo za kamenný monument. Při bližším ohledání se ze stínu bludiček vylouply temné postavy cosi hledající, bezradně postávající nebo tiše brebentící. Zde umístěná šifra vypadala následovně:

134234128::32:33558528:53713536­0:::8:4259840:1024:524289:131072: 32896:8192::1048576::69206530:8­388672:16777216:4:::::268435456

A protože se stejný typ šifry vyskytoval na předchozích falešných stanovištích, rychle jsme rozluštili, že za těmito nádhernými i trošku ošizenými mocninami dvojky (to každého matfyzáka okamžitě trkne) skrývá

KRUHAC SMER JEDNA MILE K PRIST. DRAZE.

Přes Přední Kopaninu na letiště je cesta víceméně jednoznačná. Kdyby nebyla silnice v Přední Kopanině skutečně zuřivě rozkopaná a hlavně …kdyby byl ten kruháč zachycen na mapě. Je totiž celkem nový. Nicméně cestou k letišti jsme na něj museli dříve či později narazit. A taky že jo. Těsně u něj a u plotu bránícího vstupu do koridoru přistávací dráhy se kupily hloučky a nehnutě poslouchaly dovedně simulovanou a samozřejmě zašifrovanou komunikaci posádky letadel s řídící věží, která se stále dokola linula ze zaparkovaného auta. Za plotem byla na sloupu umístěna bezpečnostní kamera sledující, zda se někdo nechystá vniknout do zakázaného prostoru. Naštěstí nebyla natočena k nám, protože jinak by si operátor u pultu centralizované ochrany musel myslet, že se chystá masivní teroristický útok na objekty letiště včetně únosu letadel a jejich sebevražedné navedení na strategické objekty – vysílač Mahlerovy sady, sídlo vlády, Justiční palác, byt Jiřího Paroubka a trafiku paní Kadrnožkové.

Popíjel jsem zbytky vlažného čaje z termosky a mrznul. Luštění jsem nechával na ostatních. Mlha notně zhoustla. Těsně nad hlavou proletělo přistávající letadlo, za ním se ve vzduchu utvořily mlžné turbulence nasvícené reflektory a naráz nás zasáhl citelně teplý vánek s omamným nádechem spalin kerosinu. Jaká škoda, že není v noci tak hustý letecký provoz jako ve dne.

Další agent s šifrou na nás čekal u McDonalda v letištní hale terminálu A. Úprk po příjezdové silnici k letišti byl asi to nejšílenější, co jsem tu noc zažil. Kolem nás se míhali taxikáři, chodník žádný a krajnice taky skoro žádná. A rozhodně to není na letiště coby kamenem dohodil. Na druhou stranu, teprve tady, při přechodu z temného hvozdu do letištní hi-tech civilizace se atmosféra nejvíce přiblížila správnému agentskému thrilleru. V pět ráno měl McDonald ještě zavřeno, agent na místě už nebyl, ale šifru tam zanechal. Kromě jiného u ní bylo důrazné doporučení, abychom se na letišti dlouho nezdržovali, protože jsme moc nápadní. To by jednoho nenapadlo:-) Štípek si dal kafe z automatu a pak jsme odjeli autobusem č. 119 k Divoké Šárce, ve snaze se občerstvit v tamním McDdonaldu. Ten zase otvíral pro změnu až v deset dopoledne. Prý mají jednou do roka sanitární den či co. Začala fáze C – městská část.

Odjeli jsme tramvají na Pohořelec a usadili se u Hladové zdi. Opodál jsme si vyzvedli jednu šifru, další pak u hrobky Shipky von Blumenfelda na hřbitově dělostřelců a na Palachově náměstí. Tou dobou už jsem nebyl příliš schopen vnímat provázanost jednotlivých šifer, kvitoval jsem jejich dílčí existenci a vzhledem k jejich obtížnosti jsem se na řešení příliš nepodílel. Na jednom cédéčku byla směs punkových písní a k nim záhadné a nezapomenutelné heslo BYOUKNU, na dalším pak úryvky z titulních písní bondovských filmů, nazpívané však tak, že k melodii z jednoho filmu byla přiřazena slova z jiného filmu. Velmi fikané a originální! Po chvíli poslouchání jsem na tenhle trik taky přišel, ale nebylo v mých silách s tím něco dělat. Štípek se Sašou se pak snažili seč mohli, dosáhli dílčího výsledku, ale jak později vyšlo najevo, tahle šifra se organizátorům trošku vymkla z rukou. Řešením byly souřadnice pro nakreslení písmen KFC, jenže chyběla doplňující informace, které KFC to je a co tam. Co se BYOUKNU týče, jednotlivé punkové písně byly v různých jazycích a kombinací začátečních písmen názvu těchto jazyků a hesla BYOUKNU mělo vyjít slovo GOTTHARD. No nic…

Dá se říci, že u Hladové zdi pro mě hra skončila. Mezi sedmou a osmou ranní mě přemohl mělký spánek a pak už mě sluníčko pozvolna rozehřívalo. V pravidelných intervalech opodál procházely organizované skupiny turistů. Na dohled jsme také měli dva až tři týmy posedávající v trávě a snažící se o totéž co my. Někdy před polednem jsme se rozhodli, že Alča a já půjdeme domů a Saša se Štípkem budou louskat BYOUKNU dál, dokud neodpadnou taky. Rozloučili jsme se na parkovišti u auta v Dejvicích. Pánové obsadili zbrusu novou lavičku u zbrusu nové technické knihovny a setrvali tam prý až do půl čtvrté. Alču jsem vysypal u metra a zamířil do hajan. Po devětadvaceti hodinách bdění následovalo sedmnáct hodin spaní. A pak že agent nikdy nespí:-)

Ale to nejlepší na konec! Náš tým ŠAVLE se v celkovém pořadí umístil na 11. místě. Což je navzdory přítomnosti agenta na vozíku úctyhodné umístění! Gratulujeme si!:-)

««« Předchozí text: Arbor Vitae 2009 Následující text: Okolo Třeboně, Okolo Hradce a ještě dál »»»

Ondra Hohl | 24.4.2009 Pá 14:35 | Reportáže, Užovka | 0 | Sdílet

Podporujeme osobní rozvoj mladých lidí s postižením i bez něj. Pořádáme zážitkové kurzy, výlety za kulturou, přírodou a pohodou, sportovní, turistické a další akce.




Bude
Freedom4, čtvrtky večer
      integrovaná taneční skupina
Koňská miniopera, jaro
      víkendy s koňmi
Seminář Zpětná vazba
      17.-19.10.2014, vzdělávací víkend

Bylo
Arbor Vitae • Divadlo fórum • Doteky moře • Fontána • Forest Run • Nanečisto • Vy-tváření • Seminář Zpětná vazba
Text to HTML converter and formatter