Užitečný život, občanské sdružení
Nemluvme o integraci. Uskutečňujme ji.
Úvod   Kdo jsme   Lidé   Fotky   Kontakt
občanské sdružení

JAK SE POTÍ ANGLIČANÉ

Žijeme v době, kdy počet přebujelých postav převážil nad těly vychrtlými, kdy by se pohádková Baba Jaga radovala nad rostoucí kyprostí Jeníčků a Mařenek a kdy sytíme dietní průmysl ročně šesti miliardami dolarů (ekvivalent sumy vyčleněné letos státem na rozvoj našeho školství, vědy a výzkumu). Čerstvým impulzem k následujícímu rozjímání nad kultem těla byl můj nový objev zázraku genetického inženýrství, tetelící se na pultu anglického Teska, nízkotučné avokádo!

Jak jsem na vlastní kůži zjistila během jedné z ranních hodinek trávených čeřením vody v bazénu, i pouhých pár slov prohozených o nadbytku tukové vrstvy může být životu nebezpečné. Kamarádka s tělem modelky si tehdy povzdechla uprostřed záběru paží: „Holky, to je hnus! Právě jsem si našla tuk na klíční kosti!“ Chlorovaná voda si našla cestu k mým plicím a já se jí pokašláváním zbavovala ještě pár hodin poté. A to jsem tehdy netušila, že na mne po pár letech podobně zaútočí neškodné avokádo, které věda přinutila k tomu, aby se zamyslelo nad svými tukovými vrstvami…

POSILOVNA TROCHU JINAK

Už dvacátou minutu roztáčím pedály, a přitom se nehnu z místa. Kolem sebe mám několik podobně statických kolegů. Display s profilem ubíhající trasy se posunul a odhalil další, tentokráte obzvláště obří kopec. Zatínám poslení mohoucí svaly a s každým šlápnutím mířím vzhůru. Na jeho vrcholku se vítězně rozhlédnu po okolních cyklistech. Vedle sedící muž mi věnuje svěží úsměv a s klidem se vrací ke své knize, položené přes řidítka.

Polevuji ve svém úsilí a obracím pozornost k dalším cvičícím. Přímo naproti šlape slečna s tvary, pro které by se Rubens usoužil, a bez problému zvládá telefonní hovor. Asi jede po rovince, neubráním se myšlence, od níž mne v zápětí vyruší hlasitě pronesená věta: „Zdravím, Annie. Jak se vede?“

ČAS NA SPOLEČENSKÝ DÝCHÁNEK

Elegantní dáma s čerstvě nadýchaným účesem a bezchybným makeupem vytvoří ukázkově překvapený obličej a zapojuje se bez váhání do hry s názvem „small talk“, volně přeloženo jako povídání o počasí a zdraví. Všichni kolem se vzápětí dozvídáme, že se jí daří dobře, ale že jí dělá starosti nadváha její dcery a podvyživenost jejího vnuka. „Opravdu? Jak strašné!“ Po chvilce ticha padá další dotaz: „A co tví rodiče? Jsou zdrávi?“ Ouha, výstřel vedle – rodiče již deset let tráví veškerý jejich společný čas nahoře v nebi. „Aha, no, ale to se jim tam musí dařit dobře, ne?“ Usmívám se nad tímto maskovacím manévrem a ponechávám obě chodkyně jejich večerní společné procházce na běžicím pásu, který kopíruje jejich rozhovor – točí se stále dokola, a nikam nevede.

PŘEDSTAVIVOST VYRÁŽÍ DO BOJE S REALITOU

Když tělo odmítá podrobit se své denní dávce pohybu, který mu v době moderní nahrazuje dávno zapomenutou robotu na poli, dobývání hradu nebo den strávený v utažené šněrovačce, lze ho na čas obelstít zapojením hlavy. Přesněji její představivosti.

Takto už šlapu třicátou minutu svůj soukromý Tour de France. Právě projíždím tymiánem provoněnou Provence. Svěží vánek (pro trpící realisty upřesňuji – klimatizační jednotka) chladí spocené čelo, jedu vesele z kopce a pozoruju čiperného pána, který se objevil na vedlejší silnici. Znenadání zrychluje a snaží se drobnými poskoky dohnat prašnou cestu, která mu doslova mizí pod nohama. Po třiceti sekundách se prudce zastavuje a s přehozeným ručníkem přes rameno kráčí spokojeně domů. Konec snu. Neubráním se myšlence, že jsem právě byla svědkem běhu na ranní autobus do práce. Pánův úsměv naznačoval, že to tentokráte stihnul…

ÚVAHY PRAKTICKÉ ŽENY

Napadla vás někdy myšlenka, jak by se daly využít ty kilojouly energie, které vynaložíte společně s dalšími propocenými lidmi při honbě za kultivovaným tělem? Svět se neustále ohání moderním pojmem energetická krize, a přitom západní civilizace takto nebetyčně plýtvají zdroji obnovitelné, ekologicky přívětivé energie. Když konečně padám z rotopedu s podobnými úvahami, na jedné ze čtyř TV obrazovek bliká barevná reklama na úžasně se rozplývající čokoládovou tyčinku, která má „jen“ 400 kilokalorií. Mrknutí oka na konečný výsledek na mém display po třičtvrtě hodinové námaze mi potvrdí, že zůstanu dnes večer věrná banánu a jogurtu.

SLADKÁ MOC ENDORFINU

Pár hodin po dobrém pohybu bývá člověk rozlámán po těle, ale povznesen na duši. Proto teď myju nádobí dobrovolně, s úsměvem, a utírám v rytmu Zuzky Navarové.

Z mého soukromého endorfinového světa mne odvádí můj přítel, který zvedá dobrovolně zrak od monitoru počítače (!) a zavrní: „Dneska ti to moc sluší. To cvičení v posilovně je znát.“ Pomalu pokládám sklenici a jdu se přitulit. A zítra si půjdu koupit tu čokoládovou tyčinku…

««« Předchozí text: No tohle, pane Hohle! aneb O co jste přišli v Poděbradech Následující text: Jak jsme viděli PŠL »»»

VeV | 27.4.2007 Pá 09:15 | Blogy, Užovka | 0 | Sdílet

Podporujeme osobní rozvoj mladých lidí s postižením i bez něj. Pořádáme zážitkové kurzy, výlety za kulturou, přírodou a pohodou, sportovní, turistické a další akce.




Bude
Freedom4, čtvrtky večer
      integrovaná taneční skupina
Koňská miniopera, jaro
      víkendy s koňmi
Seminář Zpětná vazba
      17.-19.10.2014, vzdělávací víkend

Bylo
Arbor Vitae • Divadlo fórum • Doteky moře • Fontána • Forest Run • Nanečisto • Vy-tváření • Seminář Zpětná vazba
Text to HTML converter and formatter